Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naučná stezka-Velká Kotlina jeseníky

2. 5. 2009

Naučná stezka Velká Kotlina


Souhrn

začátek Karlov pod Pradědem, odbočka na Slezskou cestu
konec Ovčárna
délka 11 km
počet zastávek 7
zaměření flóra a fauna NPR Praděd geomorfologie ledovcového karu
typ stezky pěší
náročnost středně těžký terén
čas prohlídky 2 - 3 hodiny
značení značky, informační tabule
doba návštěvy omezena zimním obdobím
mapa Hrubý Jeseník
správce stezky Správa CHKO Jeseníky
okres Bruntál

Popis

Velká kotlina

Velká kotlina patří k přírodovědecky nejvýznamnějším lokalitám střední Evropy. Pestrost její přírody, druhové bohatství rostlin a živočichů ji řadí na první místo v pohořích Krkonošsko - jesenické soustavy. Nápadná odlišnost Velké kotliny od jejího okolí umožňuje při ekologickém přístupu chápat tento celek jako svébytný systém - ekosystém. Ohraničený skalní výchoz, mokřinu, tůňku či porost vysokostébelné nivy lze potom považovat za stavební prvek tohoto ekosystému. Velká kotlina takových dílčích částí obsahuje neobyčejné množství.Základní příčinou pestrosti ekosystému Velké kotliny je kombinace působení rozhodujících ekologických činitelů: reliéfu a geologického podkladu, oslunění, sněhu, vody, půdy a větru. Klíčový význam pro existenci ekosystému Velké kotliny má působení lavin a plazivého sněhu. Dá se jednoznačně říci, že pokud by delší dobu (myšleno v desítkách let) laviny přestaly fungovat počet druhů rostlin a živočichů Velké kotliny by se rychle snižoval, neboť by došlo k postupnému přirozenému zalesnění.

Právě touto kombinací se na této lokalitě vytvořila pestrá mozaika nejrůznějších stanovišť, od suchých vyhřívaných strání až po stále chladná prameniště, od hlubokých nikdy nepromrzajících humózních půd až po holou skálu, vystavenou působení slunce, mrazu, větru a lavin. Rozmanitost stanovištních podmínek umožnila v dlouhodobém vývoji ekosystému Velké kotliny nahromadění nebývalého množství rostlinných a živočišných druhů, které se spolu jinde nevyskytují. Když se totiž v posledních 10.tis.letech (v době poledové ) s měnícím se klimatem měnilo i rostlinstvo a živočišstvo, ve Velké kotlině mohly nacházet příhodná stanoviště a zůstávat jak druhy chladných období , tak i druhy teplejších klimatických výkyvů. Proto se zde vytvořila druhově neobyčejně bohatá a namnoze unikátní rostlinná a živočišná společenstva. Na celoevropský význam Velké kotliny upozornil již v roce 1840 botanik Sendner, když ji přirovnal k proslulé alpské Gamsgrube.

Snahy o zachování těchto jedinečných a nenahraditelných hodnot Velké kotliny vyústily roku 1955 ve vyhlášení státní přírodní rezervace ( SPR ). Aby mohla být příroda přísné rezervace zpřístupněna veřejnosti, byla zde roku 1971 Správou chráněné krajinné oblasti vybudována naučná stezka (dále jen NS).

V roce 1988 byla toto NS obnovena a má nyní celkem 7 zastávek. Celá trasa od nulté zastávky k šesté měří zhruba 6 km, rozdíl nadmořských výšek je 630 m.

V roce 1990 byla SPR Velká kotlina i s dalšími rezervacemi zařazena do SPR Praděd a po schválení nového zákona o ochraně přírody a krajiny v roce 1992 byla SPR Praděd převedena do kategorie národní přírodní rezervace (NPR).

Trasa

Velká kotlina

NS sleduje modrou turistickou značku, vedoucí z Malé Morávky. Nultá zastávka, vybavená orientační mapou celé NS je v Karlově pod Pradědem.

Z Karlova vede stezka po Slezské cestě proti toku Moravice k první zastávce, která je na hranici rezervace. Druhá zastávka je již na dně kotliny - na spodní moréně ledovcového karu. Z vyhlídkové plošiny třetí zastávky je nejkrásnější pohled na celý skalnatý amfiteátr Velké kotliny. Čtvrtá zastávka je té vyhlídková plošina asi 100 metru pod pramenem Moravice.

V prostoru horní hranice lesa je zastávka pátá. Odtud je vidět na horní zónu Velké kotliny. U šesté zastávky v sedle nad Temnou se setkává modrá turistická značka se žlutou, vedoucí z Malé Morávky na Ovčárnu. Informace jež jsou poskytovány na tabulích , jsou uspořádány tak, aby měly svou logiku i pro návštěvníky jdoucí po naučné stezce v opačném směru.

Fauna a flora

Velká kotlina

Mezi nejvzácnější rostliny řadíme dva endemické poddruhy (tj. takové, které nerostou nikde jinde na světě): jitrocel tmavý sudetský (Plantago atrata subsp.sudetica) a hvozdík kartouzek sudetský (Dianthus carthusianorum subsp. sudeticus).

K dalším významným druhům patří škarda sibiřská (Crepis sibirica) - v součastnosti nezvěstná, šabřina tatarská (Conioselinum tataricum).Oba tyto druhy zde dosahují nejzápadnější výspy svého rozšíření.

Z kriticky ohrožených druhů rostlin Velké kotliny lze jmenovat např.: hvězdnice alpská (Aster alpinus), hořepníček jarní (Calathiana verna), kopyšník tmavý (Hedysarum hadysaroides), ostřice pochvatá (Carex vaginata), devaterník velkokvětý pravý (Helianthemum grandiflorum subsp. grandiflorum) a jestřábník huňatý (Hieracium villosum).

Z živočišných druhů vzbuzují pozornost vědců zvláště chránění endemický motýl okáč sudetský (Erebia sudetica sudetica), linduška horská (Anthus spinoletta), pěvuška podhorní (Prunnela collaris), myšivka horská (Sicista betulina).